zprávy

Sezónní epidemie chřipky způsobují každoročně po celém světě 290 000 až 650 000 úmrtí souvisejících s respiračními onemocněními. Země zažívá tuto zimu po skončení pandemie COVID-19 vážnou pandemii chřipky. Vakcína proti chřipce je nejúčinnějším způsobem prevence chřipky, ale tradiční vakcína proti chřipce založená na kultuře kuřecích embryí má určité nedostatky, jako je imunogenní variabilita, omezení produkce a tak dále.

Příchod rekombinantní vakcíny proti chřipce s využitím genového inženýrství HA proteinu může vyřešit nedostatky tradiční vakcíny proti kuřecím embryím. Americký poradní výbor pro imunizační postupy (ACIP) v současné době doporučuje vysoké dávky rekombinantní vakcíny proti chřipce pro dospělé ve věku ≥65 let. Pro osoby mladší 65 let však ACIP nedoporučuje žádnou věkově vhodnou vakcínu proti chřipce jako prioritu z důvodu nedostatku přímých srovnání mezi různými typy vakcín.

Kvadrivalentní rekombinantní hemaglutininová (HA) geneticky modifikovaná vakcína proti chřipce (RIV4) byla schválena k uvedení na trh v několika zemích od roku 2016 a v současné době je běžně používanou rekombinantní vakcínou proti chřipce. RIV4 se vyrábí za použití platformy rekombinantní proteinové technologie, která dokáže překonat nedostatky tradiční výroby inaktivovaných vakcín omezené dodávkami kuřecích embryí. Tato platforma má navíc kratší výrobní cyklus, lépe napomáhá včasnému nahrazování kandidátních vakcinačních kmenů a umožňuje zabránit adaptivním mutacím, které se mohou vyskytnout ve výrobním procesu virových kmenů a které by mohly ovlivnit ochranný účinek hotových vakcín. Karen Midthun, tehdejší ředitelka Centra pro biologický přehled a výzkum amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), poznamenala, že „příchod rekombinantních vakcín proti chřipce představuje technologický pokrok ve výrobě vakcín proti chřipce… To poskytuje potenciál pro rychlejší zahájení výroby vakcín v případě vypuknutí nákazy“ [1]. RIV4 navíc obsahuje třikrát více hemaglutininového proteinu než standardní dávka konvenční vakcíny proti chřipce, která má silnější imunogenicitu [2]. Stávající studie ukázaly, že RIV4 je u starších dospělých chránící více než standardní dávka vakcíny proti chřipce a pro srovnání těchto dvou vakcín u mladších populací je zapotřebí úplnější důkazy.

Dne 14. prosince 2023 publikoval časopis New England Journal of Medicine (NEJM) studii autorů Amber Hsiao a kol. z Kaiser Permanente Vaccine Study Center, KPNC Health System, Oakland, USA. Studie je provedena v reálném světě a využívá populačně randomizovaný přístup k vyhodnocení ochranného účinku vakcíny RIV4 oproti čtyřvalentní standardní dávce inaktivované vakcíny proti chřipce (SD-IIV4) u osob mladších 65 let během dvou chřipkových sezón v letech 2018 až 2020.

V závislosti na oblasti služeb a velikosti zařízení KPNC byla zařízení náhodně zařazena do skupiny A nebo skupiny B (obrázek 1), kde skupina A obdržela RIV4 v prvním týdnu, skupina B obdržela SD-IIV4 v prvním týdnu a poté každé zařízení dostávalo obě vakcíny střídavě týdně až do konce aktuální chřipkové sezóny. Primárním cílovým parametrem studie byly PCR potvrzené případy chřipky a sekundárními cílovými parametry byly chřipka A, chřipka B a hospitalizace související s chřipkou. Lékaři v každém zařízení provádějí PCR testy na chřipku dle vlastního uvážení na základě klinického obrazu pacienta a získávají informace o diagnóze, laboratorních testech a očkování pro hospitalizované i ambulantní pacienty prostřednictvím elektronických zdravotních záznamů.

Studie zahrnovala dospělé ve věku 18 až 64 let, přičemž primární analyzovanou věkovou skupinou byla skupina 50 až 64 let. Výsledky ukázaly, že relativní ochranný účinek (rVE) vakcíny RIV4 ve srovnání s SD-IIV4 proti PCR potvrzené chřipce byl u osob ve věku 50 až 64 let 15,3 % (95% interval spolehlivosti, 5,9–23,8). Relativní ochrana proti chřipce A byla 15,7 % (95% interval spolehlivosti, 6,0–24,5). Nebyl prokázán žádný statisticky významný relativní ochranný účinek u hospitalizací v souvislosti s chřipkou B nebo s chřipkou souvisejících hospitalizací. Explorativní analýzy navíc ukázaly, že u osob ve věku 18–49 let, a to jak u chřipky (rVE, 10,8 %; 95% interval spolehlivosti, 6,6–14,7), tak u chřipky A (rVE, 10,2 %; 95% interval spolehlivosti, 1,4–18,2), vykazovala vakcína RIV4 lepší ochranu než SD-IIV4.

Předchozí randomizovaná, dvojitě zaslepená, pozitivně kontrolovaná klinická studie účinnosti prokázala, že RIV4 má lepší ochranu než SD-IIV4 u osob ve věku 50 let a starších (rVE, 30 %; 95% CI, 10–47) [3]. Tato studie opět prokazuje na základě rozsáhlých reálných dat, že rekombinantní vakcíny proti chřipce poskytují lepší ochranu než tradiční inaktivované vakcíny, a doplňuje důkazy o tom, že RIV4 poskytuje lepší ochranu i u mladších populací. Studie analyzovala výskyt infekce respiračním syncyciálním virem (RSV) v obou skupinách (infekce RSV by měla být v obou skupinách srovnatelná, protože vakcína proti chřipce nezabraňuje infekci RSV), vyloučila další matoucí faktory a ověřila robustnost výsledků pomocí vícenásobných analýz citlivosti.

Nová metoda randomizovaného designu skupin použitá v této studii, zejména střídavé očkování experimentální vakcínou a kontrolní vakcínou každý týden, lépe vyvážila rušivé faktory mezi oběma skupinami. Vzhledem k složitosti designu jsou však požadavky na provedení výzkumu vyšší. V této studii vedl nedostatečný přísun rekombinantní vakcíny proti chřipce k tomu, že větší počet lidí, kteří měli dostat RIV4, dostal SD-IIV4, což vedlo k většímu rozdílu v počtu účastníků mezi oběma skupinami a možnému riziku zkreslení. Studie měla být původně provedena v letech 2018 až 2021 a výskyt COVID-19 a jeho preventivní a kontrolní opatření ovlivnily jak studii, tak intenzitu epidemie chřipky, včetně zkrácení chřipkové sezóny 2019-2020 a absence chřipkové sezóny 2020-2021. K dispozici jsou data pouze ze dvou „abnormálních“ chřipkových sezón z let 2018 až 2020, takže je zapotřebí dalšího výzkumu, aby se posoudilo, zda tato zjištění platí napříč více sezónami, různými cirkulujícími kmeny a složkami vakcíny.

Celkově vzato tato studie dále dokazuje proveditelnost použití rekombinantních geneticky modifikovaných vakcín v oblasti vakcín proti chřipce a také pokládá solidní technický základ pro budoucí výzkum a vývoj inovativních vakcín proti chřipce. Technologická platforma rekombinantních geneticky modifikovaných vakcín není závislá na kuřecích embryích a má výhody krátkého výrobního cyklu a vysoké výrobní stability. Ve srovnání s tradičními inaktivovanými vakcínami proti chřipce však nemá žádnou významnou výhodu v ochraně a je obtížné vyřešit fenomén úniku imunitního systému způsobený vysoce mutovanými viry chřipky přímo od příčiny. Podobně jako u tradičních vakcín proti chřipce je každoročně nutná predikce kmenů a náhrada antigenu.

Vzhledem k nově vznikajícím variantám chřipky bychom měli v budoucnu věnovat pozornost vývoji univerzálních vakcín proti chřipce. Vývoj univerzální vakcíny proti chřipce by měl postupně rozšířit rozsah ochrany proti virovým kmenům a nakonec dosáhnout účinné ochrany proti všem kmenům v různých letech. Proto bychom měli v budoucnu i nadále podporovat návrh širokospektrých imunogenů založených na proteinu HA, zaměřit se na NA, další povrchový protein viru chřipky, jako klíčový cíl vakcíny, a zaměřit se na technologické cesty respirační imunizace, které jsou výhodnější pro indukci vícerozměrných ochranných reakcí včetně lokální buněčné imunity (jako je nosní sprejová vakcína, inhalační suchá prášková vakcína atd.). I nadále podporovat výzkum mRNA vakcín, nosičových vakcín, nových adjuvancií a dalších technických platforem a realizovat vývoj ideálních univerzálních vakcín proti chřipce, které „reagují na všechny změny beze změny“.